Publikováno 1 komentář

Cibulové kroužky

 

Vždycky jsem je chtěla  ochutnat.Cibuli v syrovém stavu nejím, ale pečenou, smaženou a klidně i vařenou mám fakt ráda.

Proro jsem se pokoušela  už tyto kroužky dle nějakých zveřejněných receptů udělat. Ale nějak to ztroskotalo. 

Jednou se mi slepily v jakousi guču a podruhé to bylo takový spíš v tom těstíčku ani nenavoněný, spíš jaksi prázdná cibule se ždibkama těstíčka. No nic, skoro jsem rezignovala, až jsem potkala recept u pana C. Originál naleznete zde:Cibulové kroužky dle pana Cuketky

Trošku jsem si to poupravila a mohu Vám tu tedy předložit postup na tuto dobrotku

 

 

 

Takže jako základní surovinu budeme potřebovat cibuli a asi ne jednu, protože tuto pochoutku si zamilujete.Takže tak 3 pěkné cibule. bez těch by to fakt nešlo. Dál už je to v podstatě na Vaší chuti a na Vašem mlsném jazyku.Je taky potřeba mít doma vajíčko a pivo.

 

Takže rozkvedláme asi 2 žloutky(podle množství kroužků) a do toho si přišleháme koření dle chuti. Já jsem dala bazalku, pepř, sůl, oregáno a směsku na špageti ,feferončíno“, je to mírně pikantní, ale na výsledné chuti to nepálí.

 

 

Do vznilké našlehaniny přilíváme na střídačku pivo(černé je lepší) a sypeme hladkou mouku.Vznikne nám těstíčko podobné záklechtce do polívky. taky můžu říct, že je o něco malinko řidčí než těsto na palačinky. Do tohoto ochuceného těstíčka máčíme připravené rozebrané cibulové kroužky, které jsme krájeli od špičky.

 

Takto namočené kroužky vkládáme do rozpáleného oleje vždy třeba po 6 kusech, dle velikosti pánve. Oleje musí být vyšší vrstva,tak aby plavaly jako ve friťáku. Friťák jako takový však nedoporučuju, protože se z krásných jednotlivých kroužku může stát nevzhledný a nechutný slepenec. Osmažíme z každé strany a dozlatova a ihned podáváme. 

 

 

Doporučuji jíst ihned a teplé, protože za studena už to není ono. těstíčko navlhne a ztácí to svou chuť i půvab.

Publikováno Napsat komentář

Něco o mě a mé stránce

Na svém blogu budu vždy uveřejňovat jen recepty, které opravdu prošly mou kuchyní. Pokud se inspiruji od někoho jiného, tak vždy uvedu zdroj a totéž očekávám. všechny postupy budou zveřejněny s fotografií, která taktéž pochází z mého foťáku( někdy to podle toho taky vypadá).Žádné ilustrační fotky.

pokud byste chtěli dle mého receptu uvařit a něco Vám nebylo jasné, neváhejte mě kontaktovat prostřednictvím komentářů. Taktéž ocením Vaše zkušenosti pod článkem, po uvaření danného pokrmu.

 

Přeji hodně inspirace, zábavy a hlavně chuti při přípravě Vašich oblíbených ,,PAPU“

Těším se na Vás 

Lucouš

Publikováno Napsat komentář

Bylinkový dip s česnekem

 

Léto! Léto je ten čas, kdy máme chutě na lehčí věci, kdymáme chuť zapojit svoji fantazii, ocenit kouzlo vlastnoručně vypěstovaných bylinek a vytvořit něco co udělá s chutmého jídla věc božskou a co povýší obyčejné jídlo na sen za bílého dne.

Léto si můžeme udělat i v zimě nebo na jaře, pokud jsme mysleli na zadní kolečka a uskladnili jsme si nějaké bylinky, které lze pěstovat v zimě v bytě.

Je jich spousta. Neexistuje univerzální recepis. Všechny suroviny doplňujeme a mícháme podle svého mlsného jazýčku.

Dám vám však jeden ispirativní a potom si už budete dělat různé kombinace podle druhu vašeho jídla a bude to pro vás věc k jídlu běžná jako třeba sůl.

Používám jogurt. Ne jen tak obyčejný jogurt. Při svém výběru vynechávám všechno to, co si nezaslouží název jogurt, odtučnělé varianty, samý sacharid a řídký jako mlíko. To není ten pravej. Z napodobenin a náhražek vznikne zase jen nedokonalá napodobenina. To přece nechceme. Teď nehodláme držet dietu a chceme si dopřát fantastickou chuť. Není to potravina, která by\se jedla na kila….. Takže jogurt- nejlépe řecky, ale ten je těžko k sehnání a kilové balení je už spíš na větší párty, než k večeři ve dvou. Pak je nejlepší volba jogurt choceňský, nebo selský.

 

Pokud je v jogurtu dost vody, není nikdy na škodu ho nechat přes plátynko a cedník vykapat.

Do jogurtu přidáme dostatek česnek, solit nemusíme, ale můžeme podle chuti okořenit. já to nedělám, vychutnávám si česnek a bylinky.

Po přidání česneku promíchám jogurt  asi se 2 lžícemi majonézy, ale taky to není nutnost.

Na závěr přidáme bylinky dle chuti. já, jelikož bylo ještě zima a nic můj balkon neobrůstalo jsem použila jen pažitku, kterou mám celoročně. V létě přidávám, petrželku, bazalku, třeba i oregáno. Prostě to, co vás jen napadne a jaká kombinace vám bude po chuti.

 

Bylinky promícháme, pokud možno necháme aspoň hodinku uležet v lednici a můžeme podávat. nejlépe se hodí k pečenému či grilovanému masenku, nebo třeba jen tak k prázdným pečeným bramborám z trouby. tam si ani neuvědomíte, že by vám chybělo maso, protože vám v puse bude probéhat výbuch slasti.

 

 

Publikováno 1 komentář

Přepuštěný máslo

 

Četla jsem o tom. Pořád dokola. Přišlo mi to zbytečný. Nevěděla jsem k čemu by mi to bylo. Máslo miluju na kukuřici rozpuštěné v mikrovlnce. Miluju ho na čerstvej rohlík. Miluju ho na jarní brambůrky.

Ale!!!Nikdy mě nenapadlo na něm smažit. Všichni víme, že máslíčko má v sobě vodu, proto prská na pánvi a hlavně se brzy připaluje a kouří do černa mnohem dříve než třeba sádlo nebo olej.

Pak jsem na to narazila. Přepuštěné máslo- máslo, které si v sobě ponechává všechnu chuť i vůni a přitom jde použít všude tam, kam jsem dosud máslo s lítostí nemohla dát. nečadí, nekouří a neprská, je skoro jako ideální manžel. A stejně jako ideál se i chová.

Při vložení na pánvičku se krásně rozpustí, rozvoní a svou barvou dá najevo, kdo že to tady hraje prim. Řízeček usmažený na tomto máslíčku si zamilujete a už nikdy nebudete chtít smažit na čemkoliv jiným.

A jak se tento skvost vyrábí? je to jednoduchost sama, jako všechny výborný mňamky.

 

Vezmeme si krásnou kostku másla, tu ve stříbrném obalu. ne opravdu nemám na mysli kelímkový margaríny. ba ani Hera, Stella a pod. nejsou v příbuzenském vztahu s máslem.

Máslíčko hodíme do kastrůlku, nejlépe nerezovýho a dáme na oheň. Pomalu se začne rozpouštět a voda a syrovátka se bude oddělovat od tuku.

 

 

V tuto chvíli je nejvyšší čas sbírat bílou pěnu, která vzniká nahoře.. odebíráme ji bokem, je možné ji potom použít třeba do těsta, nebo ji můžete vyhodit.

 

 

Po odebrání veškeré pěny a odpaření zbytků vody by nám mělo zůstat v kastrolku krásn=é žluťoučké rozpuštěné máslíčko. To můžeme někam přelít, do vhodné nádoby. Necháme vystydnout a můžeme po vystydnutí udělat do másla obrácenou stranou vařečky 2-3 dírky a otočit vzhůru nohama. Vytekl by takto případný zbytek vody.

 

 

Tak a živá voda je hotová. Stačí dát na pánev a osmažit si svůj nejlepší řízek v životě.

nenechte si o tom jen zdát a pusťte se do toho, už se nemusíte bát, jako jsem se dlouhá léta bála já, je to jednoduchý, tak žádný strachy a přepouštět.

Publikováno Napsat komentář

,,Pan“ (pravý) Vývar

 

Možná se při čtení článku zamyslíte, co po vás vlastně chci? Proč máte plýtvat časem, surovinami a v neposlední řadě i energiemi na trochu zabarvené vody? Vždyť přeci vývar máte v každé sámošce na rohu. Má různé názvy- Masox, Knorr, Vitana apod., dokonce už i ve variantách BIO. Proč vás tedy obtěžuju něčím, co si za 15 Kč můžete bez ztráty jediné minuty svého času koupit a použít? Nebudu vás přesvědčovat o ničem, jen se dívejte, proč jsem já ochotná strávit hodiny čekáním na pana Vývara.

Poctivost v kuchyni je cosi zapomenutého, ale já se ji rozhodla znovu hledat. Nechci se smířit s tím, že ať si uvařím jakoukoliv polívku, tak po polknutí první lžičky ucítím na jazyku a na patře ten známý ,,ocas“. Vadí mi, nemám ho ráda a už je to nějakej čas, co jsem se s ním přestala kamarádit. Vadilo mi, že vše chutná tak nějak stejn ě, nebo aspoň podobně.

Po uvaření prvních svých zdařilých vývarů jsem začala v polívkách, ale i omáčkách cítit konečně nějakou chuť, nejen umělou slanost a nic.

Polévka z vývaru nepotřebuje nic! Jen trochu zeleniny, pepř a sůl, nepotřebuje drahé vegety ay podobná dochucovadla, aby vůbec nějak chutnala. A co teprve, když se zamyslím nad takovým pravým Risotem, které jsem schopna s vývarem udělat skoro tak autenticky jako pravý Ital. Zkuste si chuť risota podlévaného vodou a potom pro změnu vývarem. Na tomto chuťově jednoduchém čistém jídle možná konečně poznáte rozdíl a dáte mi za pravdu.

Stejně jako všechny ty úžasné omáčky k masu- steaková na pepři, citronová, z červeného vína, mandlová a spousty dalších, bez vývaru nebudou mít správnou hustotu a šmak. vývar v nich se redukuje a jeho klihovité částečky dokáží omáčku z vína přeměnit skoro v sirup.

Co kdybychom se teda spolu do toho pustili?

Nebude to nic rychlého, ale zase nemusíte cedlý čas věnovat vývaru, pobublává si na sporáku vlastně sám, žije si svým životem.

 

 

 

SUROVINY

 

Záleží na tom jaký vývar upřednostníte. Já ho dělám míchaný, ale můžete samozřejmě dát přednost jednomu druhu masa.

Množství surovin je odhadem na můj 6-ti litrový kastrol, ale uvědomte si, že po slití a vyčištění mi zbyde asi 2 -2,5 l krásného voňavého vývaru

 

 

2 kostičky z telátka(může být problém sehnat, tak nahraďte hovězími,pro kuchtíky z Brna- řeznictví V+H na Minoritské, asi 3 x týdně, spíše ráno)

 

3 kostičky hovězí morkové(může se přidat i hov.kost řídká)

 

kousek hovězího žebra i s kostí cca 300-400 g (hovězí přední)

 

Kuřecí skelet, pokud seženete( pro Brňáky bych měla opět tip na požádání)

pokud ne, tak

 

1/2 slepičky

 

kuřecí krky cca 300 g

 

z masa mohou být odřezky z večeře, kosti z pečenýho kuřátka atd.

 

Kosti se totiž uplně vyvaří až asi za 12 hodin, takže po kuřátku z oběda je tam ještě spousta vyvařovacího materiálu 🙂

 

2-3 mrkve

 

1 petržel

 

kus celeru

 

2 cibule pouze umyté, jinak včetně šlupek, dodají vývaru pěknou barvu

 

Nové koření, bobkový list, celý pepř, petrželka a jiné bylinky

 

Pokud máte jakoukoliv jinou zeleninu, kterou už třeba nechcete jíst, ale je vám líto ji vyhodit, tak šup s ní do vývaru, nemá se tam co zkazit. Asi jen červenou řepu bych nepoužívala, vývar přece jen nemá být fialkový.

 

 

Pokud máme čas, tak bych kosti opekla v troubě dokud nezačnou vonět a nechytnou barvu, asi půl hodiny naplno. pak vložit do kastrolu a zalít studenou vodou, na mírném plameni vařit, vlastně spíš nevařit aspoň 6 hodin, kdo má el. plotýnku, tak má výhodu, nemusí nic hlídat, nechá to puštěný na 1 a může jít spát. Chceme aby vývar skoro ani nebublal a to umí nejlíp elektrika. já s plynem to mám na nejmenším hořáčku a musím to hlídat, aby to nedbublalo moc. Vlastně ono to až tak nevadí, vývaru to nic neudělá, jde jen o to, že bubláním bude víc zakalený a půjde hůř vyčistit.

Po šesti, někdo raději po 12- ti hodinách opečeme stejně jako kostičky i masíčko. V pruběhu pečení asi 2 x obrátíme, aby bylo masíčko nahnědlé, opět pečeme na plechu minimálně 1/2 hod.

 

Přidáme ke kostem do vývaru a pokračujeme ve vaření alespon 5 hodin, klidně déle. Přidáme koření a bylinky. Při vaření odebíráme děrovanou naběračkou nebo malým cedníčkem vznikající šedou pěnu na povrchu.

Po pěti hodinách přidáme do hrnce nakrájenou zeleninu a vaříme 3-4 hodiny, klidně víc

Vývar přecedíme, vše z něj vyhodíme a poté přecedíme ještě jednou přes plátýnko. Já používám klasickou hadrovou plenku.

 

Teď musíme nechat vývar vystydnout. Jakmile vystydne, sebereme tuk, který se nahoře usadil a vyšleháme si 3 bílky do pevného sněhu. Přidáme do vystydlého vývaru a pomaličku přivedeme k varu. Jako zázrakem se bílková pěna srazí, zešedne, pobere s sebou nečistoty a my můžeme opět přes plátýnko přecedit konečně svůj voňavoučký výtvor.

 

 

Prosím seznamte se- to je PAN VÝVAR, nejvoňavější, nejdokonalejší a nejdůležitější muž v širokém okolí!

 

 

Vývar můžeme ještě svařit na menší hustší množství, takový jakoby koncentrát, dát do mrazáku a používat potom k vaření polévek a omáček